Sojové isoflavonoidy

V práškové MANĚ i MANA Drinku je používána izolovaná sojová bílkovina, ne surová soja. Procesu zpracování je věnována vysoká pozornost. Proces výroby purifikovaného sójového proteinu začíná mechanickou úpravou sójových lusků s vyhovujícím stupněm zralosti, mechanickými separacemi semen, semletím a extrakcí nežádoucího tuku. Z odtučněné sójové mouky nebo vloček je vodou extrahován protein a nerozpustný nežádoucí podíl je odstraněn. Z vodného extraktu je protein následně vysrážen, oddělen a vysušen. Takto naznačeným způsobem se sója zbavuje také největší části isoflavonoidů, tuku a dalších balastních látek. Čistý izolovaný protein ze sóji je téměř bez zápachu, chuti a barvy [1].

Hlavními isoflavonoidy v soji jsou genistein, daidzein a glycitein [2]. Daidzeinu se odborné literatuře připisují některé pozitivní účinky – antioxidační [2, 3], protizánětlivé [4] a antiosteoporotické účinky v prevenci chronických onemocnění spojenými se životním stylem  [2, 5, 6].

Zmíněné isoflavonoidy se nacházejí v bobovitých rostlinách – luštěninách, tedy hrachu, čočce, fazolích, soje, cizrně, ale také v jiné zelenině, jako např. bramborách, celeru, rajčatech, kukuřici, zelí, cibuli, tuřínu, dýních, chřestu, okurce, ředkvičkách, dále v houbách a některých oříšcích. Také ovoce obsahuje isoflavonoidy, zejména pak rybíz a hrozinky [7, 8, 9, 10].

Některé isoflavonoidy, běžně se vyskytující v zelenině i sojových bobech, například genistein a daidzein, se řadí mezi fytostrogeny [2]. Jedná se o nesteroidní chemické látky rostlinného původu, které jsou strukturně podobné estrogenům, zejména 17-β-estradiolu. Díky své struktuře a afinitě k estrogenním receptorům ovlivňují hospodaření s estrogeny [11]. Jejich účinek je v porovnání s účinkem vyvolaným tělu vlastními hormony mnohem (o několik řádů) slabší [12]. Na základě chemické struktury rozdělujeme fytoestrogeny do několika skupin.

Genistein (differenol A, genisteol, genisterin, prunetol, sophoricol nebo také známý jako 4’,5,7-trihydroxyisoflavon) je velmi rozšířeným zástupcem isoflavonoidů [13, 14]. Ve většině sojových bobů se koncentrace genisteinu pohybuje mezi 1 až 2 mg/g [2, 15]. Konzumací orientální kuchyně, která zahrnuje sójové výrobky, lze běžně přijmout přibližně 20 až 80 mg genisteinu denně [15].  Dle studie Nagata a kol. z roku 1997 je množství přijímaných isoflavonoidů 20 až 50 mg denně [16]. Další studie uvádí nejčastější konzumaci 39,26 mg isoflavonoidů denně [17], a jiná kolem 100 mg denně [18], a to bez negativních efektů na zdraví [15, 16, 17, 18, 19]. Toto množství konzumuje denně dle studie kolektivu Barnes a kol. z roku 1995 populace v jihovýchodní Asii, což představuje více než 650 milionů obyvatel  [15].

V MANA prášku a MANA drinku je z příslušných chemických analýz množství genisteinu, daidzeinu a glyciteinu celkem 4,7 mg na jednu porci, což odpovídá konzumaci fytoestrogenů u běžné evropské populace. Podle studie Branca z roku 2003 je v Nizozemí zkonzumováno denně 23 mg isoflavonoidů ze soji [21], dle studie kolektivu Zamora-Ros z roku 2012 je toto množství ještě vyšší ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska, tedy 24,9 mg denně [22].

Dle klinických studií kolektivu Hamilton-Reeves a kol. z roku 2010 nebo Mitchell a kol. z roku 2001 nemá konzumace soji nebo izolovaného sojového proteinu efekt na hladinu mužských pohlavních hormonů ani na množství a kvalitu spermií [23,24, 25].

Zdroje:

1. FAO: Technology of production of edible flours and protein products from soybeans. Online: http://www.fao.org/docrep/t0532e/t0532e07.htm

2. Informační centrum bezpečnosti potravin ohledně fytoestrogenů. Online: http://www.bezpecnostpotravin.cz/fytoestrogeny-selektivni-modulatory-receptoru-estrogenu.aspx

3. Medeiros P.S. a kol. (2016). “ Raman microspectroscopy for probing the impact of a dietary antioxidant on human breast cancer cells.” Food Funct. 5;7(6): 2800-10.

4. Ahmad S. a kol. (2016). “Anti-arthritogenic and cardioprotective action of hesperidin and daidzein in collagen-induced rheumatoid arthritis.”, Mol Cell Biochem.; 423(1-2):115-127.

5. de Lemos M. L. (September 2001). “Effects of Soy Phytoestrogens Genistein and Daidzein on Breast Cancer Growth”. Ann Pharmacother. 35(9): 1118-1121.

6. Weijun P. a kol. “Genistein, Daidzein and Glycitein Inhibit Growth and DNA Synthesis of Aortic Smooth Muscle Cells from Stroke-Prone Spontaneously Hypertensive Rats”, The Journal of Nutrition. Online: http://jn.nutrition.org/content/131/4/1154.full.pdf+html

7. Liggins, J. a kol. (2000). “Daidzein and genistein contents of vegetables”, British Journal of Nutrition 84: 717-725. Online: https://www.cambridge.org/core/services/aop-cambridge-core/content/view/S0007114500002075

8. Liggins J. a kol. (June 2000). “Daidzein and genistein content of fruits and nuts”. J Nutr Biochem. 11, 326-331.

9. Reinli, K. a kol. (1996). “Phytoestrogen content of foods–a compendium of literature values”. Nutr Cancer. 26,123-148.

10. Keinan-Boker L.a kol. (2002). “Intake of phytoestrogens by Dutch women”, J. Nutr. 132: 1319-1328.

11. Messina MJ, Loprinzi CL. (November 2001). “Soy for breast cancer survivors: a critical review of the literature”. J. Nutr. 131(11): 3095–3108.

12. Cederroth C.R. a kol. (May 2012). “Soy, phytoestrogens and their impact on reproductive health”. Molecular and Cellular Endocrinology 355 (2): 192-200.

13. Sarkar F. H. a kol.(2006). “The Role of Genistein and Synthetic Derivatives of Isoflavone in Cancer Prevention and Therapy”, Volume 6, Number 4: 401-407(7).

14. Chemoprevention Branch and Agent Development Committee, Clinical development plan: Genistein, Journal of Cellular Biochemistry, Volume 63, Issue Supplement S26, 1996, str. 114-126.

15. Barnes S. a kol.(1995). “Rationale for the use of genistein-containing soy matrices in chemoprevention trials for breast and prostate cancer”, Journal of Cellular Biochemistry, Volume 59, Issue Supplement S22: 181 – 187.

16. Nagata C., Kabuto M., Kurisu Y. and Shimizu H.(1997). “Decreased serum estradiol concentration associated with high dietary intake of soy products in premenopausal Japanese women”, Nutr Cancer. 29: 228.

17. Chen Z., Zheng W., Custer L.J., Dai Q., Jin F. and Franke A.A. (1999) “Usual dietary consumption of soy foods and its correlations with the excretion rate of isoflavonoid in overnight urine samples”. Nutrition and Cancer 33:82-87.

18. Bakker M.I. (2004) “Dietary intake of phytoestrogens. RIVM report 320103002/2004. Online: http://rivm.openrepository.com/rivm/bitstream/10029/8888/1/320103002.pdf

19. Mazur W. and Adlercreutz H. (2000). “Overview of naturally occurring endocrine- active substances in the human diet in relation to human health”. Nutrition 16: 654- 687.

20. Chen Z. a kol.(1998) “Usual dietary consumption of soy foods and its correlation with the excretion rate of isoflavonoids in overnight urine samples among Chinese women in shanghai” , Nutrition and Cancer, 33 (1): 82 – 87

21. Branca F. (2003): “Dietary phyto-oestrogens and bone health”. Proc Nutr Soc. 62(4):877-87.

22. Zamora-Ros R. a kol. (2012). “Dietary intakes and food sources of phytoestrogens in the European Prospective Investigation into Cancer and Nutrition (EPIC) 24-hour dietary recall cohort”. Eur J Clin Nutr. 66(8):9 32-41.

23. Hamilton-Reeves J.M. a kol.(2010). „Clinical studies show no effects of soy protein or isoflavones on reproductive hormones in men: results of a meta-analysis“. Fertil Steril. 94(3):997-1007.

24. Mitchell JH, Cawood E, Kinniburgh D, Provan A, Collins AR, Irvine DS (2001). „Effect of a phytoestrogen food supplement on reproductive health in normal males“. Clinical Science 100(6): 613–8.

25. Hanna K. L. a kol. (2010). “Intake of isoflavone and lignan phytoestrogens and associated demographic and lifestyle factors in older Australian women”. Asia Pac J Clin Nutr;19 (4):540-549