Daniel Polman

Cyklista a publicista

Ahoj,

jmenuji se Daniel Polman a od roku 2006 pracuji jako šéfredaktor časopisu lidé&HORY. Také jsem editorem webu www.lideahory.cz, podílím se na organizaci Mezinárodního festivalu alpinismu a organizuji MTB akci Bike Camp v rakouských Alpách. Publikoval jsem dvě pohádkové knížky s názvy„Prapodivné cesty Nezmarů“ a „Nezmaři nic nezmaří“ a mimo to pravidelně publikuji články v odborných periodikách zaměřených na sport a cestování a dále jsem. Vydal jsem knižního průvodce „ALPENTOUR & Štýrsko“ a „SALZKAMMERGUT – nejhezčí MTB trasy v Solné komoře“. Mezi mé záliby patří např. snowboard, skejt, hokej či relax v horách.

Ročně se účastním více než dvou desítek cyklistických závodů a to jak na silničním kole, tak i MTB. V roce 2009 a 2012 jsem uskutečnil non-stop projekty, kdy jsem pomocí vlastních sil (silniční kolo, MTB a pěšky) propojil Benátky a vrchol Großvenediger 3674 m (310 km/6000 m/17 h). O tři roky později to byla Vídeň a nejvyšší vrchol Rakouska – Großglockner 3798 m (500 km/7400 m/22 h). V roce 2015 jsem si na sebe ušil projekt „Praha – Sněžka …okolo ČR“, kdy jsem na silničním kole a pěšky propojil nejvyšší vrcholy všech 14 českých krajů (celkem 1463 km/24 300 m/98 h, pouze 8 h spánku). Následující rok jsem si zase ulítl na závodě Slovakiaring 24h Cycling Race, kde jsem vytvořil český rekord v jízdě na 24 h: 911 km (průměr 38 km/h). V roce 2017 jsem skončil ve své kategorii 3. na MS v ultracyklistice – Glocknerman (1000 km/17 000 m/45 h – bez spánku). 

Cyklistika, zvláště ta vytrvalostní, představuje extrémní nároky na energetickou vyváženost. Když trénuji a především pak když závodím, makám na dluh. Jednoduše spálím víc, než dokážu doplnit. Když pak sesednu z kola, je potřeba natankovat plnou nádrž. Tělu je za vydanou dřinu nutné dopřát doplnění kvalitních a lehce stravitelných živin. Jedině tak se tělo správně zregeneruje a bude moci podat další pořádný výkon, který od něho očekávám. A právě Mana pro mě znamená cestu k tomu správnému a vyváženému palivu. Manu mám rád k snídani, po tréninku nebo závodech. Mezi mé nejoblíbenější kombinace patří Mana s hruškou, banánem či zázvorem. Manou také řeším druhé večeře, protože ačkoliv se říká, že večer se jíst nemá, já prostě musím – jinak neusnu. Co mě na Maně opravdu baví, je její chuť. Neutrální a přitom tak dobrá. S chutí se navíc dá hrát i přidáváním zmíněného ovoce či koření. Obrovskou výhodou Many je snadnost a rychlost přípravy. Čas strávený za kuchyňskou linkou pro mě představuje nutné zlo, s Manou to je radostná rychlovka.

Proč uživám Manu?